Nevím, jak dál
a ubližuju si

Sebepoškozování (v angličtině NSSI – non-suicidal self-injury) je záměrné ubližování si na těle. Ne proto, že bys chtěl/a umřít. Ale proto, že nevíš, jak jinak si ulevit.

Nejčastější formy:

• Řezání (většinou na místa, která nejsou vidět).
• Škrábání, kousání, pálení.
• Bouchání hlavou o zeď nebo pěstmi do věcí.
• Vynechávání jídla nebo spánku.

Proč to někdo dělá? Důvody jsou různý:

• Emoce jsou příliš silný → funguje to jako vypínač.
• Trestání sebe za „chyby“ → bolest jako trest.
• Vnitřní prázdno → aspoň něco cítit.
• Zoufalství → lepší bolest než ticho.
• Bezmoc → aspoň tohle mám pod kontrolou.

Nezáleží na tom, jak přesně to máš ty. Důležitý je vědět, že v tom nejsi sám/sama.

Jsou různý způsoby, jak z toho pomalu vyjít:

• Řekni si o pomoc. Tohle není soutěž, kde máš zvládnout všechno sám/sama. Nejsi slabý/á, když řekneš „potřebuju pomoc“. Se sebepoškozováním jde pracovat – ale často to chce odborníka, kterej tě tím provede.
• Mluv o tom, co tě trápí. Svěř se někomu, kdo je ti blízký. Řekni mu, co cítíš. Je to fakt mnohem lepší než to v sobě dusit a být sám/sama.
• Najdi způsob, jak můžeš emoce ventilovat jinak. Můžeš zkusit psát deník, kreslit si, jít na kolo nebo dělat jiný sport, co tě baví. Když bude nejhůř, zkus místo žiletky položit na kůži led nebo se koukni na KPZ proti sebepoškozování, jsou tam různý techniky, to by ti mohly pomoct.
• Počítej i ty malé pokroky. Jestli jsi to nevydržel/a a zase sis ublížil/a, není to selhání. Je to jen důkaz, že to máš teď těžký. Ale zkus se podívat na to, co se ti povedlo. Třeba jsi vydržel/a o pár dní dýl než minule. Třeba jsi někomu napsal/a. Tohle se počítá. Hodně.

Změna není hned. Ale i to, že jsi vydržel/a o pár dní víc, se počítá.